Psaní je cesta, jak zažít něco, co se vám v reálném životě nemůže stát.
Všechno to začalo, když jsem vlastně poprvé za účelem, že opravdu budu psát, najela na Povídkáře. Dostala jsem asi takovéhle zadání:
Na tohle zadání jsem vymyslela povídku a líbila se mi. Nejen proto, jak jsem ji napsala, a měla jsem pocit, že jsem ji napsala dobře, ale proto, kolik toho přede mnou otevřela. Ukázala mi nový svět, svět, kdy i ty nejmenší detaily jsou důkležité, svět, kde je vlastně všechno možné, protože tady ožívají věci a dělají všechno, co by mohli dělat obyčejní lidé, jen s tím rozdílem, že si života užívají víc, než to dokážeme my.
Přišlo mi škoda, aby jsem v tomhle nápadu nepokračovala, tak jsem napsala začátek, konec a to mezi tím. Možná, že jenou se k tomu ještě vrátím a napíšu další příhody, ale momentálně toto téma považuji za uzavřené.
Doufám, že v těchhle sympatických věcičkách najdete stejné zalíbení jako já a s napětím budete hltat všechno, co se jim i za tak krátkou dobu jako je jediný rok podařilo provést a zažít.
Celá sbírka šesti povídek je ke stažení zde: Sklad