Poezie

Ke konci minulého roku se ve mně objevilo něco netušeného - schopnost vytvářet skupiny slov, které tak lahodně zní na jazyku. Nejedná se o nic světoborného, jen o klasickou touhu mladého člověka dostat ze sebe emoce pomocí umění.

Když se podívám na dnešní poezii, nerozumím jí. Připadá mi, že se z ní vytratila všechna poetičnost, všechen cit. Právě to jsem se snažila vložit do svých básní. V žádné soutěži bych s nimi nejspíš neuspěla - přesto doufám, že by moje básně mohly míst úspěch u vás.

Momentálně se občas rozepíšu a cyklus básní jsem nazvala: Pojďme si povídat... o lásce. Přeji vám příjemné počtení. Pokud se vám bude chtít, zanechte mi tady komentář ;)