Znovu se vracet...

Mám za sebou další z mnoha pauz v psaní... a stejně jsem zase zpátky. A otázka vyvstává znovu. Proč?

Můžete se dostat do stádia, kdy prostě nové nápady nepřicházejí, nejradši by si vás mozek vymýšlel neustále to samé a srdce se do toho všeho zmatku nechce vůbec míchat. Není jednoduché, dostat se zase zpátky. Můžeme si představit proces psaní jako létající koště. Vypadá to, že se na něj dá nasednou jen ve chvíli, kdy leží na zemi, ale není to tak. Tohle koště kolem vás bude neustále létat, dorážet, bude se objevovat jako hluboce zakořeněná chuť psát.

Stačí jediné: skočit.

Když jednou zjistíte, kde ve skříni se vaše létající koště schovává, a poprvé ho vypustíte ven, bude už neustále létat. Můžete se ho snažit ignorovat, ale bude tam létat, doud si ho zase nevšimnete, nevyskočíte a nezačnete létat na něm.

Tak nějak se mi to stalo. Chtěla jsem psát, ale nemohla jsem vyskočit dost vysoko. A najednou se koště přiblížilo přímo k mně. Vyneslo mě vysoko a ukázalo mi něco nového. Tak jsem se přenesla do světa rýmu a veršů, poezie a psaní písní. Obojí mi zase spoustu dalo a objevila jsem nový svět tvorby. Připadala jsem si jako objevitel na neznámém kontinentě  přitom jsem se jen vrátila zpátky do světa psaní a tvorby.

Byl to úžasný pocit. S poezií přišl emoce a s emocemi se konečně znovu zapojilo srdce. Nakopnutí mi přineslo novou energii pustit se do druhého dílu knížky a znovu tvořit můj oblíbený příběh, znovu se vidět se svými postavami, sledovat je, jak řeší nevšední situace a dostávají se do problémů. Zvládají to a díky nim to zvládám i já. Je úžasné dostat se zase zpátky.

Proto říkám, nevzdávejte to. Tvůrčí krize možná přijde, možná několikrát, ale pořád tady bude. Pořád budete moct skočit a koště si chytit. Tak s chutí do toho!